Slovo z Poličky

  Bůh nás tak miluje, že nejen chce, abychom byli spaseni (skrze oběť Jeho jednorozeného Syna Ježíše Krista), ale abychom měli jistotu, že jsme spaseni. Všichni jsme zhřešili a byli daleko od Boha a Jeho Slávy. Není nikdo, kdo by byl bez hříchu. A Božím trestem za hřích je smrt. Ne fyzická smrt, ale duchovní, ve věčném odloučení od Něj (Boha), tam, kde budou navždy trpět ti, kteří byli proti Bohu, Luciferem (Satanem) počínaje a hříšníky odmítnuvšími Boží milost konče. Leč jako my milujeme své děti (a vnoučky), tak Bůh miluje děti Své, které sám stvořil a dal jim život. A to, že by Jeho děti měly trpět daleko od Něj ve věčných mukách, mu trhalo srdce. Ale protože Bůh nemůže popřít sám Sebe a Svá přikázání, musel někdo za naše hříchy přinést oběť. Oběti zvířat naše viny nesmyly, jen přikryly. My samy  se obětovat nemůžeme, neboť jsme "díky" našim vinám nečistí a tudíž nehodní býti obětováni. Tak sám Bůh, v těle Svého jediného (jednorozeného) Syna, obětoval sám Sebe, neboť Syn B...

Zmíněné verše jsou z poslední knihy Božího Slova (čili Bible), známou jako Zjevení Janovo či Zjevení apoštola. Bůh Janovi zjevil, jak to bude vypadat v našem světě na konci dnů. Popsal to jazykem, jemuž rozuměl tehdy před cca. 2000 lety on i jeho současníci. Takže se nám může zdát, že se "Bůh netrefil" a nebo že to bylo, je či bude jinak. Leč to je omyl, hodící se do krámu těm, kteří v Boha nevěří či z Něj chtějí udělat lháře, aby dokázali, že není vševědoucí, neomylný a všemohoucí. Zkrátka, jednají podle rčení: "Kdo chce psa býti, hůl si najde." Hledáš-li chybu, najdeš ji i tam, kde není. Hledáš-li však pravdu, najdeš ji vždy a všude. Pravda se totiž nemění a zůstává pořád stejná, stejně jako Bůh zůstává stejný. Jak to napsal v listu Židům apoštol Pavel: Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i navěky. (13. kap. 8. verš) Pravda zůstává vždycky pravdou, neboť sám Bůh je pravda, s kterou nelze hnout. Tudíž, ač napsal apoštol Jan knihu Zjevení jazykem pro nás jistě archa...

Když vidím jasně modrou oblohu s mráčky nejrůznějších tvarů a odstínů bílé a šedi, když vidím stromy, když vidím ptáčky, motýlky, květinky, zvířata, ryby, téct čirý potůček, když vidím mravenečky, jak se lopotí,, když vidím člověka, sebe samého, své děti, pohled jejich očí, když cítím lásku svou či těch druhých, vidím za tím vším jasně Boha, Stvořitele, který toto vše vymyslel a stvořil, který vše řídí a dává všemu ráz, úkol, řád. Kdekdo přišel na nějaký fyzikální zákon, ale ten zákon musel někdo vymyslet a uvést v činnost. Nic nemohlo vzniknout samo od sebe. To není možné! Klávesnici, na níž toto píšu, musel někdo vymyslet a někdo jiný vyrobit, stůl, na němž tuto klávesnici a počítač mám, musel někdo vymyslet a vytvořit. I židle, na níž sedím, nemohla (a to i kdyby se snažila sebevíc) vzniknout jen tak sama od sebe. Taky ji někdo musel vyrobit. Byť by to byl jen stroj. Ale i ten musel někdo vymyslet, vyrobit a naprogramovat. Přijde mi naprosto absurdní, aby země, vše co je na zemi, co...