Bůh nás tak miluje, že nejen chce, abychom byli spaseni (skrze oběť Jeho jednorozeného Syna Ježíše Krista),

ale abychom měli jistotu, že jsme spaseni. Všichni jsme zhřešili a byli daleko od Boha a Jeho Slávy. Není nikdo,

kdo by byl bez hříchu. A Božím trestem za hřích je smrt. Ne fyzická smrt, ale duchovní, ve věčném odloučení

od Něj (Boha), tam, kde budou navždy trpět ti, kteří byli proti Bohu, Luciferem (Satanem) počínaje a hříšníky

odmítnuvšími Boží milost konče.

Leč jako my milujeme své děti (a vnoučky), tak Bůh miluje děti Své, které sám stvořil a dal jim život. A to, že by

Jeho děti měly trpět daleko od Něj ve věčných mukách, mu trhalo srdce. Ale protože Bůh nemůže popřít sám Sebe

a Svá přikázání, musel někdo za naše hříchy přinést oběť. Oběti zvířat naše viny nesmyly, jen přikryly. My samy 

se obětovat nemůžeme, neboť jsme "díky" našim vinám nečistí a tudíž nehodní býti obětováni.

Tak sám Bůh, v těle Svého jediného (jednorozeného) Syna, obětoval sám Sebe, neboť Syn Boží, kterýž se narodil

bez hříchu, nikdy nehřešil a vždy byl, je a bude svatý, byl uznán jedinou způsobilou obětí za naše hříchy, viny a

nečistoty.

"Neboť Bůh tak miluje svět, že dal Svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něj věří, nezahynul, ale měl život věčný."

(Jan 3:16)

Takže každý, kdo věří, že Pán Ježíš Kristus zemřel za jeho hříchy, je očištěn a mlže vejít do Božího Království, navěky

se radovat v Boží blízkosti, mít věčný život.

Ne ze skutků je člověk spasen. Snažit se můžeme sebevíc, ale nic nás k Bohu nepřiblíží. Naše nepravosti, ať už

záměrné či dané naší neznalostí pravého stavu věcí, nás od Boha vzdalují dále, než je vzdálen východ od západu.

Proto se musel sám Bůh přiblížit k člověku. Chodil mezi námi, ale my ho nepoznali. Ba, naše hříchy ho přivedli 

ke strašlivé smrti, smrti ukřižováním na kříži.

Tam, na Golgotě, Syn Boží, Beránek, který se s láskou k nám obětoval, trpěl a zemřel, abychom byli zachráněni.

Zemřel za nás, kteří jsme byli v hříchu a kteří jsme uvěřili. Uvěřili v Toho, který sám sebe vydal jako oběť Bohu milou

a jedinou přijatelnou oběť za naše hříchy. 

Jedinou cestou k Bohu je Pán Ježíš. Svatý Boží Syn a Spasitel, Beránek Boží, který prolil svou krev na kříži. Jeho

oběť nás očišťuje od veškeré nepravosti, ode všech hříchů a prohřešků proti Božím zákonům, které jsou obsaženy

v Jeho desateru přikázání, jež dal Bůh Mojžíšovi, aby se jimi národ izraelský řídil.

Každý, kdo v Pána Ježíše věří, má odpuštění hříchů, spasení a věčný život. Život s Bohem je jen skrze Boha samého.

Každý, kdo vyzná, že Ježíš Kristus je Pán, má život věčný. Uvěříš-li, budeš spasen. Neuvěříš-li, již jsi odsouzen.

Není jiné cesty k Bohu, než skrze Ježíše Krista. On je ta Cesta, Pravda a Život. Cestou k Bohu, pravdou o Bohu a věčným

životem v Bohu. Žádné skutky, askeze či sebeobětování nám Boží milost nepřinesou. Jen víra. A dobré skutky pramenící

z víry jsou důkazem naší víry, ne snahou dostat se k Bohu, ale líbit se Bohu. Ale bez víry se skutky, ať už jsou jakékoliv, Bohu nezalíbíme.

V Božím království je mnoho příbytků. Tak nemeškejte a přicházejte. Bůh nikoho neodmítne. Leč jedinou vstupenkou je

Pán Ježíš Kristus, víra v Něj, víra v to, co On pro nás vykonal. A vězte, že nikdo není bez hříchu. Všichni zhřešili a jsou

daleko od Boží slávy. Leč Boží milosrdenství je věčné!

Ke konci věků se Ježíš znovu vrátí na zem. Leč tentokrát jako Pán pánů a Král králů, ve slávě a s nebeským zástupem.

Budeš Pána očekávat a vítat Jej a nebo se před ním budeš třást a prchat od Něj? Je Pán Ježíš Tvým Pánem a Spasitelem

a nebo Tvým nepřítelem a soudcem?

Kdo má Syna Božího má život a věčné obecenství s Bohem. Kdo nemá Syna Božího, má smrt a věčné odloučení od Boha.

Amén.