Když vidím jasně modrou oblohu s mráčky nejrůznějších tvarů a odstínů bílé a šedi, když vidím stromy, když vidím ptáčky, motýlky, květinky, zvířata, ryby, téct čirý potůček, když vidím mravenečky, jak se lopotí,, když vidím člověka, sebe samého,

své děti, pohled jejich očí, když cítím lásku svou či těch druhých, vidím za tím vším jasně Boha, Stvořitele, který toto vše vymyslel a stvořil, který vše řídí a dává všemu ráz, úkol, řád. Kdekdo přišel na nějaký fyzikální zákon, ale ten zákon musel někdo vymyslet a uvést v činnost. Nic nemohlo vzniknout samo od sebe. To není možné! Klávesnici, na níž toto píšu, musel někdo vymyslet a někdo jiný vyrobit, stůl, na němž tuto klávesnici a počítač mám, musel někdo vymyslet a vytvořit. I židle, na níž sedím, nemohla (a to i kdyby se snažila sebevíc) vzniknout jen tak sama od sebe. Taky ji někdo musel vyrobit. Byť by to byl jen stroj. Ale i ten musel někdo vymyslet, vyrobit a naprogramovat.
Přijde mi naprosto absurdní, aby země, vše co je na zemi, co na ní roste, vzniklo samo od sebe. Zrovna tak mi již někdy v r. 1986 přišlo absurdní a naprosto nelogické, že by člověk byl jen hromadou buněk. Říkal jsem si, že hromada buněk by přece nemohla cítit lásku či nenávist. Z čehož jsem si vydedukoval, že člověk musí mít nějakou duši. A tudíž musí existovat i něco mimo nás. Pocházím z nevěřící rodiny, kde se o Bohu nikdy nemluvilo. Poprvé jsem o něm slyšel až po revoluci, v roce 1990. A díky svědectví svého brášky, a posléze díky "uvěření" mých rodičů a babičky, jsem uvěřil v Boha a v Pána Ježíše Krista i já. To bylo v neděli cca. týden před Vánocemi 1990. Chvála Pánu, za to, že je mi naprosto zřejmé, že On tu je a že On je za vším, co jest, co bylo a co bude.
Takže díky poznání Boha jasně vidím, že On to je, kdo dává trávě růst, kdo sytí tuto trávu vodou z oblak. On je za tím, že člověk po početí roste, vyvíjí se a po narození se dál formuje a dospívá. (No, jak kdo...) Jasně vím, že barevní motýlci, ptáčci, broučci a jiná zvířátka by se sama od sebe, bez jakékoliv inteligence a tvoření, těžko zbarvila do nádherných a rozličných barev, měla všeliké tvary a funkce. Kdo by dal lidem a živočichům zrak? Jak by vůbec tak složitý a dokonalý orgán mohl vzniknout sám od sebe?! Jak by samy od sebe vznikly plíce, aby dýchaly vzduch a sytily kyslíkem krev? Evolucí? Samo od sebe? A země by vzniklo z ničeho? Sama od sebe? A co ty milióny hvězd na nekonečné obloze? Taky samy od sebe? Jakýmsi velkým třeskem? To zní jako dobrý fór! To mi opravdu přijde mnohem pravděpodobnější (ba, jako jediné vysvětlení) to, co se píše v knize Stvoření (Genesis) v 1. kapitole: Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: "Ať je světlo!" - a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo `den´ a tmu nazval `noc´. Byl večer a bylo jitro, první den. Bůh řekl: "Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!" Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou - a stalo se. Bůh nazval oblohu `nebe´ a byl večer a bylo jitro, druhý den. Bůh řekl: "Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!" - a stalo se. Bůh nazval souš `země´ a shromáždění vod nazval `moře´. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, třetí den. Bůh řekl: "Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!" - a stalo se. Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, čtvrtý den. Bůh řekl: "Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!" Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi." Byl večer a bylo jitro, pátý den. Bůh řekl: "Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!" - a stalo se. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi."
Možná to někomu přijde jako bláznovství, ale lepší je být bláznem pro lidi, než bláznem před všemohoucím Bohem. Král David, veden Božím Duchem, v prvním verši žalmu 14 napsal: "Blázen si v srdci říká: Bůh není".
Rozmyslete si dobře, moji milí, co je lepší? Být bláznem před lidmi či před samotným živým a všemohoucím Bohem? Jedno vede k věčnému životu, druhé k věčné záhubě.